Myšlenky staré sto let, přesto tak prorocké, že nejsou ještě ani aktuální. Jsou hudbou daleké budoucnosti, nejširší perspektivou lidského rodu, atraktorem poznání.
Jejich autorem je nadčlověk Ladislav Klíma.
"Abortus Boží substance chtěl masochistně opak Boží Volnosti; a vznikl vesmír. Toužil po okovech, představoval si je ve fantazii tak dlouho, až kondenzovaly se v halucinaci: uzřel jejich iluzi, – prozřel vůbec, – vidět znamená jen okovy vidět."
"Svět je stejně hádankou, jako jest jí otázka: kolik cecků má kráva? Ptaní se po smyslu jeho méně má smyslu než ptaní se po smyslu klozetových papírů; jen ten může se po nich ptát, kdo nepřišel nikdy v pokušení užít jich, jen proto se lidstvo ptalo po smyslu světa, že mu celá věc byla v hloubi duše cizí a všivě lhostejná."
"Strach před svobodou a světlem, – toť tajemství lidstva; člověčenstvo jest jen subspecies krtka, banda doživotně odsouzených, v kriminále si už shnile libujících káranců..."
"Okamžikem, kdy Všesmysl počal být hledán, byl nalezen; otázka byla už odpovědí."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Argumenty prosím!