neděle 27. května 2012

Glosa o nutnosti filosofické půdy


V mediálním prostoru i v soukromém životě se setkávám s názorem, že filosofickou pozici zastávají pouze ti, kdo s filosofií vstupují do vztahu, ať už to jsou "profesionálové", studenti, či jen lační čtenáři. Tento názor zní: kdo se filosofií zaobírá, tak zastává filosofická stanoviska a kdo se jí nezabývá, tak taková stanoviska zastávat nemusí. Jinými slovy: když já nepronikám do filosofie, filosofie neproniká do mě. Když ji nebudu dráždit, nechá mne být.

Chyba lávky!

Každý, úplně každý člověk s alespoň principiálně přítomným abstraktním myšlením stojí pevně oběma nohama na své filosofické pozici. Tomu se nelze vyhnout. Bylo by to, jako se pokoušet vyhnout jazyku, nebo názoru, nebo jednání. Nejde to. Je to antropologická konstanta. Mé myšlení a moje interpretace světa jsou mi společníky ať chci nebo ne.

V české společnosti je rozšířený antimetafyzický postoj, tradičně jej zastává exaktně vzdělaný jedinec, který rozlišuje vše jsoucí na "fakta" a "báchorky", a tak se může stát a také se tak stává, že se cítí dotčen žalobou že sám filosofuje, cítí se pod palbou, "ale já žádnou ideologii nezastávám," praví "já věřím sám sobě," "jsem vědecký člověk".

Ano, ano, to mi víme, že je to člověk vědecký, homo technicus: materialista, ateista, scientista, pozitivista, osvícenec, milovník Pokroku a Pravdy, logiky a jednoznačnosti, jasnosti, utilitářství, odpůrce tmářství, agnostik a moderní tvor, zkrátka ten, komu Nietzsche říká Malý člověk.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Argumenty prosím!